Oproti roku 2012 vypadá celkový ekonomický výhled mírně pozitivněji. EIU nabídla seznam hlavních ekonomických témat, která budou zaměstnávat vlády, firmy, spotřebitele a investory pro rok 2013. Vybrali jsme témata s bezprostředním vztahem k ČR.
Celosvětově silnější růst HDP.
Globální ekonomika zůstane slabá, ale určité zlepšení se dá očekávat. Propad eurozóny poleví s tím, jak se blok sedmnácti zemí vrátí na konci roku 2013 k velmi slabému meziročnímu růstu. Nedávné pobídky v Číně by se měly zřetelněji projevit během roku. Hospodářský růst Číny se tím dostane na roční průměr kolem 8,5%. Touto úrovní vrcholí současný cyklus a není pravděpodobné, že by čínská ekonomika dosahovala i v dalších letech stejných výsledků s ohledem na zpomalující se tempo růstu. Bezprostřední ohrožení amerického růstu zastavila mini dohoda kongresu o „fiskálním útesu“ z 1. ledna. Otázka výkonu největší ekonomiky v roce 2013 bude záviset na výsledku podobných fiskálních konfrontací v následujících měsících. Stěžejním rizikovým faktorem, který může negativně ovlivnit tuto předpověď, zůstává zhoršení finanční situace eurozóny. Růstová očekávání však posilují zejména v oblasti časování mírného globálního oživení, které může proti předpokladům nabrat tempo rychleji s tím, jak poroste důvěra investorů.
Relativní zklidnění v eurozóně?
Očekáváme ještě řadu vzestupů a propadů při zvládání a před konečným vyřešením dluhové krize v eurozóně, ale celkový obraz se od poloviny roku 2012 projasnil. Finanční trhy uklidnil závazek Evropské centrální banky k neomezenému nákupu dluhopisů problémových ekonomik. Výnosy italských a španělských vládních dluhopisů tím klesly na mnohem přijatelnější hladinu v porovnání s koncem roku 2011 a polovinou roku 2012. Zdá se, že krize jednotné evropské měny se dostala do méně akutní fáze, ve které obavy z úsporných opatření, pomalého růstu a nedostatečné konkurenceschopnosti začínají nahrazovat obavy z bankrotu postižených ekonomik a z krachu finančního sektoru.
Pokračující hon za vyššími výnosy. Kombinace kvantitativního uvolňování v USA/EU se zklidňováním finančního napětí na periferii eurozóny stimulovala v posledních měsících poptávku po rizikových aktivech. Tento zájem má slušné šance pokračovat i v roce 2013. Ultra nízké úroky na vyspělých západních trzích podpoří investory při hledání vyšších výnosů z rizikovějších aktiv, jako jsou akcie, komodity a firemní dluhopisy.
Výraznější zaměření na strukturální reformy.
V letošním roce by mohla politická rozhodnutí brát v úvahu dlouhodobější perspektivy. Krizová opatření byla nutná v letech 2008-09, aby se předešlo krachu globálního finančního systému a mezi roky 2010-12 k tomu, aby se zabránilo možnému rozštěpení eurozóny. Faktory ohrožující integritu eura přetrvávají. Přesto se daří zaměřit politiku globálních financí na systémovou ochranu před budoucími krizovými šoky a v eurozóně patří k hlavním bodům politické debaty dlouhodobá konkurenceschopnost a strukturální reformy. Pokud se podaří eliminovat další akutní projevy finanční nákazy, na hlavní pořad dne se dostanou taková témata, jako například potřeba snižovat jednotkové mzdové náklady, liberalizovat trh služeb a zlepšovat podmínky pro inovace a udržitelný růst.
Úsporná opatření. Fiskální opatření budou nadále brzdit růst a zůstanou hlavním tématem veřejné diskuse v mnoha zemích po celý rok 2013. Jednoznačně budou dominovat jako klíčové ekonomické a politické téma v EU. Částečně proto, že přísná fiskální konsolidace ještě stále probíhá. Rozpočtové odhady EIU indikují, že fiskální škrty potkají v EU 20 z 27 členských států a pokračovat tím budou stejné těžkosti předchozího roku. V řadě evropských států ještě více posílí sociální a politické tlaky, vyvolané seškrtáváním veřejných financí, které sytí nepřátelské postoje vůči přistěhovalcům a etnickým menšinám.
Politické změny.
V tomto ohledu by mohl rok 2013 patřit k těm klidnějším. Pozornost by měla být v EU věnována výsledkům všeobecných voleb v Itálii (únor) a v Německu (září), protože to ovlivní politickou odezvu těchto zemí na dluhovou krizi v eurozóně.
