Co nás motivuje k tomu, abychom se chovali prosociálně a poskytli finanční příspěvek na dobročinné účely, kupovali druhým dárky, zapojili se do dobrovolnických aktivit atd.? Jednu možnou odpověď nabídl výzkum amerických vědců z Whartonovy univerzity, který ukázal, jak pomoc druhým pozitivně ovlivňuje naše subjektivní prožívání času. Lidem, kteří věnují čas druhým, tento čas neschází. Lépe zvládají své úkoly, necítí se být časem tolik svázáni a naopak mívají pocit, že se jim zájmem o druhé dostalo času více.
Výsledky čtyř experimentů navrhují velmi nepřirozené řešení problému, jak zvládat nedostatek času. Hlavní doporučení spočívá v tom, abychom se nějaké jeho části dokázali vzdát. Ačkoliv není možné zvětšit objektivní množství času, které mají lidé k dispozici (každý den má jen 24 hodin), subjektivní pocit dostatečnosti času lze zvýšit. Výzkum, který tuto možnost doložil, srovnával čas věnovaný ostatním, mrhání časem, čas věnovaný sobě a nečekané získání „volného“ času. Ukázalo se, že čas věnovaný ostatním vyvolával nejvyšší pocit časového obohacení. Autoři studie tuto souvislost vysvětlují zvýšeným pocitem sebeuplatnění. Z toho důvodu se lidé ochotněji zaváží i k budoucím povinnostem bez ohledu na časovou zaneprázdněnost.
Účastníci výzkumu, kteří věnovali čas druhým, měli pocit, že ho měli víc, než ti, kteří ho promrhali. Ačkoliv by mohlo jak dávání času tak jeho mrhání znamenat přebytek času, jenom dávání času vedlo účastníky výzkumu k tomu, aby vnímali nadbytek svého času. Zdálo se, že zájem o druhé „rozšiřoval budoucí čas“ na rozdíl od zaměření na sebe. Lidé, kteří ve výzkumu věnovali čas na pomoc ostatním, měli subjektivně mnohem více času než lidé, kteří získali srovnatelné množství „volného“ času. Výsledky také naznačují, že prosociální trávení času může zvýšit objem toho, co lidé stihnou udělat v budoucnosti a to nejen pro druhé, ale také v obecnější rovině. Účastníci výzkumu, kteří se chovali prosociálně, měli pocit mnohem efektivněji stráveného času než ti, kteří ho věnovali sami sobě.
Tyto závěry jsou vítané s ohledem na závěry jiných studií, které ukazují neblahé následky časového tlaku na pocit štěstí, stresové hodnoty a prosociální chování. I když je pro většinu lidí, kteří se potýkají s nedostatkem času, mnohem přirozenější, aby zbytky volného času věnovali sobě – uvolnili se před televizí, zašli na masáž atd. - podle závěrů výzkumu by se cítili mnohem lépe, kdyby tento čas věnovali druhým. Když se nám začne nedostávat času, měli bychom s ním zacházet mnohem štědřeji, i když to jde proti naší přirozenosti.
